Srpen 2009

1.2.3.deníček na vodě

26. srpna 2009 v 20:11 | 1.2.3.deníček |  O NÁS


O Berounce

Berounka, která je největším vltavským přítokem vzniká na severním okraji Plzně, a to soutokem čtyř řek, které odvodňují území Plzeňské kotliny - jsou to řeky Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava. Místem, odkud je řeka nazývána Berounka, je soutok Mže a Radbuzy. Povodí Berounky má rozlohu 8860 km2 a její délka od zmíněného soutoku Mže a Radbuzy k ústí do Vltavy činí 138,9 km. Od svého začátku míří řeka severovýchodním směrem a až na konci své pouti Rakovnickem v Roztokách mění svůj směr na jihovýchod, před soutokem s Vltavou od Řevnic nabírá opět severovýchodní směr. V místě, kde Berounka opouští Plzeňskou kotlinu je tok v horním úseku řeky směrem k území Rakovnicka poměrně mírný.
Na území našeho regionu protéká romanticky mělkým a hluboce zaříznutým úzkým údolím, oddělujícím masív Brd od Rakovnické plošiny, z jihovýchodu ohraničené Kralovickou pahorkatinou a Křivoklátskou vrchovinou. Údolí horního úseku řeky procházejícího Rakovnickem je místy zalesněné, dominantami údolí jsou strmé skalní stěny s četnými ostrohy. Tato část toku Berounky je poměrně řídce zastavěna stavbami pro trvalé bydlení, převládají zde rekreační chaty. Vesnice, ve kterých lze nalézt architektonicky hodnotné lidové stavby, jsou při plavbě zcela skryty před pohledem z hladiny řeky. Ve středním toku u obce Branov se malebném prostředí řeky mění a pomalu, ale jistě se plavbou přibližuje urbanizované a civilizované území. V úseku za Roztoky až za hranice regionu se údolí rozšiřuje, osídlené jsou i břehy řeky. Mění se i horninové prostředí, když břehová skaliska střídají vápencové stěny.
Dolní úsek řeky se nachází zcela mimo území regionu a je charakteristický ještě stále lesními porosty, který je střídán zemědělsky obhospodařovanými pozemky a houstnoucí zástavbou. Tato místa jsou oblíbenými mezi obyvateli Prahy. Celý tok řeky Berounky lze zjednodušeně vystihnout jako klidnou, líně proudící řekou v dlouhých úsecích před četnými jezy. Z hlediska vodácké náročnosti sjíždění řeky neklade velké nároky na vodáckou vyspělost, je vhodná pro zájemce, kteří se s vodní turistikou seznamují. Právě na Berounce si začátečníci mohou bez velkých obav prodělat svůj vodácký křest.

4 x

24. srpna 2009 v 10:26 | 1.2.3.deníček |  OBRÁZKY

Zelená svačinka

5. srpna 2009 v 0:02 | 1.2.3.deníček |  KŘEČCI



Důležité je aby váš křeček měl dostatek vitamínů které jsou obsažené v ovoci a zelenině.

Křečkovi můžete dát:

Ovoce- jahodu, kousek banánu, meloun, ukrojený kousek jablíčka…
Jakékoliv ovoce které má šťavičku to křečci milují. Měli by jste udržovat pravidelný jídelníček. Hlavně je důležité aby jste nedávali křečkovi zbytky jídla. Je to špatné. Křeček má mít hodnotnou stravu to v každém případě. Je pro něj také důležitá mrkvička, oříšek, květák nebo salát a jiné… Křeček hlavně potřebuje pořádně ohlodávat, takže větvičky i v prodejnách mají speciální hlodátka. Dále také dejte křečkovi ze svého jogurtu (může být i ovocný) a tvaroh. Maso podávejte křečkovi syrové.
Uvařené nebo mastné může křečka zabít!!!
Nikdy nepodávejte také křečkovi jídlo z lednice a mrazáku. Mražená zelenina ho může zabít!!!

Dávejte křečkovi jídlo v malých porcích.


Delfíni

4. srpna 2009 v 10:37 | 1.2.3.deníček |  ZVĚŘINEC

Většina savců si ráda hraje - ale delfíni se ve svých hrách snaží neustále se zlepšovat. Mládě kosatky se například naučilo pomocí ryby jako návnady přilákat racky na hladinu vody. Když rackové přistáli na vodě, kosatka se je pokusila chytit přímo do tlamy, bez toho že by je nejdříve usmrtila. Jakmile zvládla tuto dovednost, ještě ji zdokonalila: místo čekání až racci přistanou na hladině, se je pokusila chytit během jejich sestupu, a to když byli více než metr vzdáleni od hladiny vody. Mnohokrát se jí to nepovedlo, ale trénovala tak dlouho, až se celá akce začala dařit. A tak čím dál častěji to byli právě naivní mladí rackové, kteří byli chyceni a následně pak několikrát vyhozeni do vzduchu. Dalším stupněm obtížnosti se stali zkušenější starší rackové. Tak jako u dětí, nejen samotný výsledek, ale celá aktivita musela být zábavná.


Jednoho krásného dne vědci pracující na pláži Pereirinha na jižním pobřeží Brazílie zpozorovali malého pejska, který se vydal do moře a plaval směrem k delfínům. K překvapení pozorujících badatelů se delfíni k psovi přiblížili a začali ho vyhazovat do vzduchu. Zdálo se, že se psu tato hra líbí, protože si vydržel hrát víc než jednu hodinu. Od té doby už bylo pozorováno více psů, kteří se pokoušejí navázat kontakt s delfíny.


Delfín skákavý je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji.
Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150-200, výjimečně až 390 kg a dožívá se 30-35 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20-26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelnikově zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a čelisti). Březost trvá 12 měsíců.

Žije ve skupinkách po 5-10 kusech, ale občas se houfuje i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200-300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Delfíni skákaví dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4-5 metrů vysoké. Ryby loví tento delfín spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky. Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního.